Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bedla kaštanová - Lepiota castanea

31. 12. 2017

Bedla kaštanová - Lepiota castanea

Quél. 1881
 
VII. - XI.
 
Jedovatá
 
říše Fungi - houby » třída Agaricomycetes - stopkovýtrusé » řád Agaricales - pečárkotvaré » čeleď Agaricaceae - pečárkovité » rod Lepiota - bedla

Vědecká synonyma

Lepiota ignipesLocq. ex Bon
Lepiota rufidula Bres.

Další názvy

= bedla ohňonohá

Popis

Klobouk 1,5 - 4 cm v průměru, v mládí tupě kuželovitý, později plochý s tupým hrbolkem, ve stáří se zvednutým okrajem. Na středu je jednolitý hladký až plstnatý, k okraji na okrovém až oranžově okrovém podkladě je červenohnědě až černohnědě koncentricky přitiskle šupinkatý, na okraji světlejší.
Lupeny jsou volné, široké, krémové, ve stáří okrově žlutě skvrnité. Stářím a pomačkáním rezaví.
Třeň 3 - 5 cm vysoký, 0,2 -05 cm tlustý, válcovitý, na bázi někdy mírně ztlustlý, dutý, křehký, barvy krémové až oranžově okrové. Více jak od poloviny dolů je hnědě, červenohnědě až temně hnědě vlnatě šupinkatý.
Prsten je pomíjivý, nevýrazný, vláknitý.
Dužnina tenká, barvy krémové až načervenalé, vůně nepříjemná, chuť nevýrazná.
Výtrusný prach bílý, výtrusy ostruhaté, skoro až dvourohé, velikosti 9-13 x 3,7-5 µm.

Ekologie

Výskyt červenec až říjen hojně ve skupinách, na opadu listnatých i jehličnatých lesů. Nejčastěji ji najdeme pod keři a v porostech ostružníku. Upřednostňuje smrkové monokultury a vápenatou půdu. Např. karlštejnské druhotné smrčiny

Jedovatá.

Možné záměny

Bedla ohňonohá Lepiota ignipes - jedovatá.
Bedla hnědočervenavá (Lepiota brunneoincarnata) která má na klobouku fialové odstíny a třeň má pod prstenem zónovitě šupinkatý. Je jedovatá.
Bedla klamavá (Lepiota pseudohelveola) která nemá na klobouku červené odstíny a má blanitý prsten. Je též jedovatá.

Zajímavosti

V některých atlasech je uváděna jako Smrtelně jedovatá.
Druh je z hlediska ohrožení řazen do kategorie CR (kriticky ohrožený).

Literatura

Internetové stránky 2002.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 21, 22.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 246.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 162.
Houby Československa ve svém životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 60.
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951 str. 426
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář