Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psilocybinové (a psilocinové) houby - Kropenatce

19. 3. 2011

 

 

Psilocybinové (a psilocinové) houby - Kropenatce

Název česky - Kropenatce
Název latinsky - Panaeolus spp.
Lidový název, slang - Teonanacatl
Čeleď - Hnojníkovité, Coprinaceae

Historie

Používání magických hub má ve Střední Americe nepochybně dlouhou tradici. Některé historické prameny naznačují, že v mayském jazyce je název pro houby totožný s označením podsvětí. Archeologové našli v blízkosti města Guatemaly 2200 let staré miniaturní kamenné sošky hub. Tyto kamenné figurky byly objeveny také v hrobě mayského vysokého církevního hodnostáře a podle jedné z teorií naznačují vztah k Xibalbovi a jeho devíti bohům, jak je to popsáno v posvátné knize Popol Vuh. Do dnešní doby se podařilo objevit více než 200 kamenných sošek, z nichž nejstarší pochází z prvního tisíciletí před naším letopočtem. Většina sošek pochází z Guatemaly, ale některé z nich byly objeveny také v Salvadoru, Hondurasu a několik dokonce až v mexických městech Veracruz a Guerrero. I když účel těchto "kamenných hub" není zcela jasný, přesto vypovídají o značném stáří a vysoké kultivovanosti používání halucinogenních hub.
 
Přibývající důkazy nicméně naznačují, že houbový kult byl rozšířený v severozápadní části Mexika již od 1.stol.př.n.l. až do 3.-4.stol.n.l. Jmenovitě šlo o oblasti dnešních mexických států Colima, Jalisco a Nayarit. Na jejich území se dochovaly pohřební figurky, kterým z hlavy vyčnívají dva zvláštní "rohy". Sošky zřejmě představují mužské a ženské bohy, kteří byli spojováni s používáním hub, případně jejich kněze.
 
Po dobytí Mexika Španělé s úžasem zjistili, že domorodí obyvatelé uctívají svá božstva prostřednictvím různých omamných rostlin, jako je peyotl, ololiuqui a teonanacatl. Posvátné houby byly pro evropské církevní hodnostáře obzvláště urážlivé, a ti se proto ze všech sil snažili jejich náboženské používání vymýtit. Duchovní byli ve své represivní činnosti tak úspěšní, že se jim krutými tresty podařilo zahnat celý kult omamných hub do podzemí na dlouhá čtyři staletí. To bylo také hlavním důvodem, proč se botanikům ani antropologům dlouhou dobu nedařilo objevit sebemenší náznaky existence tohoto kultu.
 
Tato situace se postupně měnila až ve třicátých letech 20. stol., kdy se poznatky o významu halucinogenních hub v Mexiku začaly prohlubovat. Na konci třicátých let se podařilo získat první dva druhy posvátných mexických hub, které se používají při současných obřadech. Následná terénní práce vedla k objevu dalších pětadvaceti druhů hub, z nichž nejdůležitější jsou bezesporu lysohlávky a kropenatce. Tajemství těchto hub bylo pořádně odhaleno až v polovině 20. století, především díky manželům Wassonovým, za přispění řady světových mykologů, jako byly pánové Singer, Heim a Smith, chemické rozbory těchto hub provedl Albert Hofmann v laboratořích firmy Sandoz v Basileji. A. Hofmann účinnou látku těchto hub nejen určil, ale posléze i synteticky vyrobil.
 
Kropenatci se v součastné době při věšteckých a jiných magických rituálech mezi Indiány kmenů Masatéků a Činantéků ze severovýchodní Oaxaky, mezi šamany sice nemá tak důležité postavení jako některé jiné houby z rodu Psilocybe nebo Stropharia, někteří ji však pro svoje zvláštní stále přesto používají.
 
Mimo toto použití je samozřejmě rozšířeno i jejich (zne)užívání v Evropě a Americe a to díky jejich kosmopolitnímu výskytu a halucinogenním účinkům.
 

Popis a výskyt

Rody Panaeolus, stejně jako rody Psathyrella a Coprinus, patří do čeledi Coprinaceae (hnojníkovité). Většina druhů z této čeledi, které obsahují psilocybin, patří právě do rodu Panaeolus. Houby tohoto rodu jsou známé tím, že lupeny začínají být těsně před dosažením dospělosti skvrnité či kropenaté. Tento jev je způsoben nerovnoměrným zráním buněk pokrývajících povrch lupenů, na nichž se vytvářejí výtrusy (nazývají se stopky neboli bazidie). Kropenatci mají charakteristicky polokulovitý klobouk, poměrně dlouhý třeň a černý výtrusný prach.
 
Někteří mykologové zahrnují do rodu Panaeolus, respektive Panaeolus sensu lato, tedy "kropenatec v nejširším slova smyslu", ještě další rody hub, z nichž tak dělají jeho "podrody". Dr. Rolf Singer zahrnuje do tohoto rodu ještě například rod Copelandia (motýlovka) či Anellaria (žluták) a uvádí je jako poddruhy. Někteří mykologové, jako např. George M. Ola´h, který studiu těchto hub zasvětil celý život, se v současné době domnívá, že je nejlepší začlenit všechny tyto formy do jediného rodu Panaeolus. Já osobně nechávám v Enpsyru tyto rody samostatně avšak v podrobných popisech naleznete v záhlaví synonyma názvů hub a tak si můžete učinit vlastní představu, kam všude lze danou houbu zařadit.
 
Většina kropenatců roste na trusu, jen několik jich dává přednost travnatým plochám a jen vzácně rostou v lese. Jsou rozšířeni nejen ve Střední Americe, v Asii, v Africe ale i v Evropě a u nás.
 

Způsob použití

Velmi často se tyto houby užívají syrové či usušené. Jindy se rozemílají a z drtě se připravuje odvar. Jinou možností je přidávání houby do polévek a jiných jídel a nápojů (čaje). Při tepelné úpravě dochází ke značným ztrátám účinných látek. V některých případech se dokonce kouří usušené houby - o efektu této aplikace však lze pochybovat.
 

Účinky

Příznaky intoxikace psilocybinovými houbami jsou podobné intoxikacím jinými halucinogenními látkami jako jsou meskalin, lysergamid či LSD (avšak bez prudkého myšlenkového tempa a agitovanosti LSD, a bez změn osobnosti občas se vyskytujícím u meskalinu). Projevy těchto intoxikací jsou rozdílné intenzity podle vnímavosti a dispozice uživatele.
 
Doba, po které se začínají projevovat účinky alkaloidů psilocybinových hub, závisí na způsobu jejich použití i vnímavosti intoxikovaného. Jsou-li houby dobře rozžvýkány a ponechány delší dobu v ústech, objevují se první příznaky asi po 10 minutách. Spolknuté houby způsobují delší prodlevu (asi 40 minut) a zároveň i zhruba poloviční účinnost díky proniknutí pouze poloviny účinných látek žaludeční a střevní stěnou. Počáteční příznaky intoxikace jsou bolesti hlavy, pocity neklidu a malátnosti spojené s bezděčným zíváním (často bez ospalosti), výjimečně křeče, poruchy rovnováhy, třes a pocení. Psychickými příznaky jsou deformace vnímání objektivní reality (později plynule přecházející v pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob,
Psilocybin a psilocin
 
všechny barvy nabírají teplé pastelové odstíny, kaleidoskopický efekt), dále jsou přítomny změny nálady, stav euforie, pocit štěstí, jen výjimečně deprese a podrážděnost (toto do značné míry závisí na psychickém stavu předcházejícímu aplikaci). Častými projevy jsou též nauzea, zimnice a slabost v nohou. Tyto pocity mají většinou krátké trvání a jsou během 30 minut vystřídány celkovým tělesným uvolněním.
 
Otrava psilocybinem a psilocinem, trvá (s výraznými projevy) většinou 5-6 hodin (viz graf) a je příčinou již uvedených zrakových halucinací, psychózy spojené s depersonalizací, poruch vnímání času, směru i vzdálenosti. Spolu s halucinacemi vznikají falešné představy, intoxikovaný je vystaven ukvapeným rozhodnutím, které mohou být příčinou nehod a úrazů. Intoxikace většinou končí náhle (údajně ji lze přerušit např. barbituráty či neuroleptiky).
 
Akutní toxicita hub je poměrně nízká (smrtelná dávka psilocybinu pro člověka je asi 17 gramů). Největší nebezpečí psilocybinových hub spočívá v riziku neuvážených ukvapených rozhodnutí, které mohou být příčinou různých zranění až smrti. Informace o tom jak postupovat při vzniku psychózy po intoxikaci houbami, naleznete zde. Existuje zde i určité nebezpečí pro toho, kdo vezme houby v nevhodné situaci. Houby nejsou vhodné pro lidi, kteří se snaží uniknout před svými problémy do světa halucinací. Psilocin a psilocybin je jakýsi spouštěcí mechanismus, rozšiřuje vědomí člověka a ten pak uvidí sám sebe a to nemusí být jen hezké, může to být i dost drsná zkušenost (to jsou většinou lidé skákající z oken).
Hlavním zdravotním rizikem spojeným s užíváním těchto hub, stejně jako dalších psychotropních látek, je projevení se dosud latentních psychických chorob, tedy chorob, pro něž má jedinec vlohy a které zatím ještě nepropukly (např. schizofrenie).
 
Poměrně podstatným faktorem při dlouhodobé aplikaci těchto hub, je vznik tolerance. Na lysohlávky si lze již během krátké doby užívání vytvořit značnou toleranci. Při pokusech s psilocybinem se během 21 dní zvedla dávka z 1,5 mg na 27 mg, přičemž 22. den již subjekt téměř nereagoval na dávku 15 mg. To také vysvětluje proč někomu stačí 10 klobouků lysohlávek, zatím co někdo jich potřebuje k dosažení stejných účinků přes 40. Navíc při častém opakování také ztrácí zážitek s lysohlávkami svou "božskost", takže je nejlepší omezit se pouze na 4 až 10 dávek ročně.
 
Účinky psilocybinu mohou být ještě zvýrazněny (až zdvojnásobeny) některými inhibitory MAO (enzymu monoaminooxidasy - např. harminem a harmalinem). Kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci a poruchy vnímání, způsobuje však ukončení "tripu", proto pokud se používá tato kombinace tak se marihuana kouří až ke konci, kdy posiluje již skomírající efekty.
 

Chemie

Hlavními účinnými složkami těchto hub jsou indolové alkaloidy psilocybin (vzorec vlevo) a psilocin (vzorec vpravo), v menší míře též baeocystin a norbaeocystin.
 
Psilocybin
 
psilocin
 
 
Psilocybin a psilocin jsou odvozené od tryptaminu, produktu dekarboxylace tryptofanu, obsahujícího indolové jádro. Oba uvedené alkaloidy jsou po chemické stránce příbuzné neuromediátoru CNS serotoninu, alkaloidům reserpinu (přítomnému v početné skupině rostlin rodu Rauwolfia) a harmanu (izolovaného z Peganum harmala) a také známé halucinogenní droze LSD.
 
Psilocybin (4-fosforyloxy-N,N-dimethyltryptamin) je poměrně stálý jeho množství se příliš nemění ani při sušení, ani při delším skladování. Psilocin je nepoměrně více labilní než psilocybin (snadno oxiduje a poté se rozpadá), co do účinku je ale psilocin oproti psilocybinu asi 1,4x silnější.
 
Množství psychotropních složek v houbách je značně proměnlivé v závislosti na druhu houby i na místě výskytu. K zjištění zda houby vůbec obsahují psilocybin či psilocin lze použít malý test na principu papírové chromatografie.
 
Aktivní dávka psilocybinu pro člověka při podání ústy je 10mg (a tedy psilocinu asi 6mg). Po konzumaci hub vzniká v organismu psilocin defosforylací psilocybinu účinkem alkalické fosfatasy. Z organismu je vyloučen psilocybin a jeho metabolity během 8 hodin z 80-85 procent (moč asi 65%, stolicí asi 15-25%). Zbytek se ukládá v tukové tkáni, a postupně se vylučuje během dalšího týdne. Asi 25% psilocybinu se vylučuje močí ve formě psilocinu.
 
Psilocybin i psilocin se dají vyrábět plně synteticky. Nicméně pokud se tato syntéza provádí, připravuje se většinou psilocybin (kvůli větší stálosti). Tyto dva alkaloidy lze také získat jednoduchou extrakcí.
 
Z chemického výzkumu vyplývá, že psilocybin a psilocin jsou přítomny i v dalších druzích hub.
 
 

Zásady při poskytování psychologické první pomoci při nezvládání průběhu psychózy po intoxikaci některým z halucinogenů.

  1. Zamezit dalšímu požití drogy.
  2. Nenechat intoxikovanou osobu prochladnout.
  3. Zajistit dostatek tekutin (avšak řídit se potřebami a přáním intoxikovaného a do ničeho ho nenutit).
  4. V žádném případě nenechat intoxikovaného ani na okamžik o samotě! Neustále být v jeho blízkosti.
  5. Hovořit klidně, zřetelně a tichým hlasem.
  6. Chovat se klidně, maximálně přirozeně a nenuceně.
  7. V řeči se vyvarovat užití více smyslných výrazů čí obratů.
  8. Veškerá komunikace (verbální i nonverbální) musí být jasná a jednoduchá a měla by co nejvíce reagovat na aktuální stav a požadavky intoxikovaného.
  9. V přítomnosti intoxikované osoby nehovořit s žádnou třetí osobou tak, aby tomu nemohl intoxikovaný rozumět a nabýt dojmu, že se děje "něco" za jeho zády.
  10. Co nejvíce s intoxikovaným hovořit (pokud sám nechce jinak), nenechat ho pohroužit se do svých vlastních myšlenek. Neustále ho hovorem nebo jiným způsobem vracet zpět do reality a ujišťovat ho, že je v pořádku a všechny nepříjemné halucinace a stavy brzy pominou.
  11. V žádném případě nepřipomínat intoxikovanému jeho minulé či současné osobní problémy ap.
  12. Snažit se projevovat intoxikovanému blízkost a sounáležitost (nikoli však lítost), zejména v případě silnějších depresí či úzkosti.
  13. Snažit se zabránit zranění či úmyslnému sebepoškození intoxikovaného (při silnějších depresích se dosti často objevují sebevražedné tendence).
  14. V žádném případě intoxikovaného do ničeho nenutit proti jeho vůli ani ho nijak neomezovat. Pouze v krajním případě nezvladatelného neklidu nebo příliš výrazných a nezvladatelných sebepoškozujících sklonech je nutné intoxikovaného fyzicky omezit (např. přivázáním k posteli a omezím pohybu). I nadále je však nanejvýš nutné dodržet předcházející doporučení.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář